Historie farnosti
Seznámení s historií rtyňské farnosti.
Události minulých časů a zkušenosti našich předků se mohou stát zdrojem našeho poučení i povzbuzení.
( informace na této stránce postupně doplňujeme )
Historie farnosti
Seznámení s historií rtyňské farnosti.
Události minulých časů a zkušenosti našich předků se mohou stát zdrojem našeho poučení i povzbuzení.
( informace na této stránce postupně doplňujeme )
Pamětní kniha rtyňské farnosti - záznamy od r. 1840
Mgr. Anonín Rubáček, rtyňský farník a člen pastorační a ekonomické rady farnosti, provedl v r. 2012 digitalizaci. Díky jeho obětavosti je pamětní kniha dostupná pro všechny farníky, badatele a další vážné zájemce. Jedná se celkem o 1,7 GB dat, která lze uložit na flash disk nebo na DVD. Obsah farní kroniky si můžete prohlédnout v dokumentu, který je k dispozici v zápatí této webové stránky. V případě zájmu o digitální formu Pamětní knihy se obraťte na duchovního správce, nebo na p. A. Rubáčka.
VÝROČÍ
100. výročí záchrany rtyňských zvonů.
Díky odvaze a statečnosti tehdejšího faráře P. Emila Nováka nebyly rtyňské zvony zrevírovány pro válečný průmysl. Záznam v pamětní knize farnosti :
Rok 1917 - záchrana rtyňských zvonů
( připravil Mgr. A. Rubáček )
-----------------------------------------------
P. Vladimír Matěka - KNIHA
Kniha o životě P. Vladimíra Matějky
- rozhovor s autorem knihy
DUCHOVNÍ SPRÁVCI
P. Emil Novák
Ve Rtyni působil
v letech 1921 - 39
---------------------------------------
P. Cyril Štěrba
Ve Rtyni působil
v letech 1939 - 76
OSOBNOSTI
rtyňský rodák,
vrchní úředník náchodského panství.
-------------------------------
P. Sigismund Ludvík Bouška OSB
kněz, básník, spisovatel
V letech 1936 - 42 na kněžském odpočinku ve Rtyni v Podkrkonoší.
-------------------------------------
P. Antonín Jaroslav Kadaník
rtyňský rodák
Životopis ke stažení
P. Václav Hušek
V Malých Svatoňovicích a ve Rtyni v Podkrkonoší působil od 1. 4. 1989 do 1. 8. 1991. Zemřel v den Slavnosti vzkříšení Páně 16.4. 2017. Pohřeb se konal v pátek 21. dubna 2017 v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Hradci Králové na Velkém náměstí a na hřbitově v Hradci Králové - Pouchově. Zádušní mši sv. celebroval kardinál Dominik Duka.
Úmrtní oznámení Fotografie z pohřbu ( od Mgr. A. Rubáčka ) Farní den Rtyně 2012 s P. V. Huškem
Svědectví P. Václava Huška v brožurce, kterou vydalo v Roce povolání Biskupství královéhradecké ( str.71 - 72).
A teď něco o mé cestě za kněžským povoláním. Jde jistě především o milost Boží, ale i o náboženskou výchovu v rodině. Od útlého dětství mne (ale i sourozence) rodiče vedli k víře a učili nás modlit. Pak jsem začal ministrovat v kostele P. Marie, kde nás vedli jezuiti. Protože nás ministrantů bylo hodně, snažili jsme se naučit předepsanou latinu co nejdříve, abychom směli dělat „hlavního“ ministranta. Už v dospívání jsem toužil být knězem, zvlášť když jsem kolem sebe v Hradci Králové měl „před očima“ příklad několika vzorných kněží (Dr. Hašek, P. Javůrek a další).
Po vyjití základní školy jsem šel do učení do polygrafického učiliště v Liberci. Vyučil jsem se sazečem a pak jsem čtyři roky pracoval v tiskárně. Přitom jsem měl stále na mysli své kněžství. Avšak protože jsem byl jen vyučen, musel bych mít maturitu. V r. 1958 otevřeli v hradeckém gymnáziu třídu „večerní školy“, do které jsem se přihlásil. 3 roky jsem pak měl „dvojí režim“. Od 6 hod. do 13 hod. práce (1 hod. mi podnik platil) a pak od 15 hod. do 20 hod. večerní škola – 3 x týdně. Ale zpočátku mne vedoucí nechtěl pouštět do školy. Oni všichni nadřízení měli jen základní nebo odborné vzdělání, takže mi asi možnost vyššího vzdělání záviděli. Spolupracovníci mi říkali: „Ty tady chceš být ředitelem?“ Až jsem měl pak v roce 1963 nastoupit do semináře a šel se s nimi loučit, řekli mi: „Teď už víme, proč jsi ta studia dělal.“ – Roku 1961 jsem odmaturoval a šel na vojnu. To však byla těžká doba: krátce před tím byla postavena v Berlíně zeď – to byla první mobilizace. Druhý rok to bylo ještě horší: v říjnu 1962 vypukla kubánská krize, kdy světová válka visela na vlásku. Naštěstí i pomocí papeže Jana XXIII. byla tato krize zažehnána. Pak nastalo první mírné uvolnění (rok 1963) mezi státem a církví. 7. 10. 1963 jsem nastoupil do semináře v Litoměřicích (i když se mi v tom „vojenští páni“ snažili zabránit a „uliční výbor“ KSČ taky).
I když doba nebyla příznivá, přeci rád na dobu studií vzpomínám. Profesoři – kněží se nám snažili předat pravou nauku církve a i na spirituály (Sahana a pak Hermacha) vzpomínám s vděčností. Vynikající byl také rektor Mons. Poul, který nás „prokoukl“ velice brzy. S pomocí Boží jsem vlastně nikdy neměl pochybnosti o svém kněžském povolání – ani v semináři, ani pak, když jsem působil v duchovní správě. I teď na odpočinku sloužím mši svatou denně – a příležitostně zpovídám. Díky Bohu za to !